Je to už hodně dlouho, co jsem napsala poslední článek, ale věřím, že o to více jste se těšili na další. Bylo to celkem nedávno, kdy jsem měla krizi sama se sebou, protože mě tížila minulost a také to, co se v ní stalo. Když jsem se nad tímto tématem více zamyslela, tak jsem zjistila, že je pár skutečností, které bych měla ve svém životě změnit. Dnes vám tedy poradím, jak si pozměnit život, tak aby vás vaše minulost nedoháněla k depresím nebo šílenství. Věřte mi, že určitě všichni s tímto máte zkušenosti. Tak se na to pojďme podívat.

Člověk nebo událost

Ať už se ve vašem životě stalo cokoli, určitě se s tím pojili lidé. Mohlo jít o autonehodu, nemoc v rodině nebo například zlomené srdce. Pokud se vám s těmito událostmi pojí určitý člověk, tak věřím, že z toho máte smíšené pocity. Někdy totiž lidé, kteří se vám vybaví v této souvislosti, jsou osoby, které možná budete vídat i nadále, a proto není tak jednoduché na to zapomenout nebo se s tím smířit. Prvním krokem, který je dobrý udělat, je odpustit těmto lidem, pokud za tuto vzpomínku můžou. Není to nic jednoduchého, sama si něčím takovým procházím, ale bez toho to nepůjde. Řekněte si sami sobě, co ho vedlo k tomu, aby to udělal, nebo co asi sám cítil, když se daná událost stala. Někdy je totiž dobré to vidět i z té druhé strany, ne jenom subjektivně a emotivně. Další věcí, která pomáhá, je si znovu celou vzpomínku zrekonstruovat a popřemýšlet nad tím, co bylo před a co po. Nejlepší jsou na toto myšlenkové mapy. Doprostřed papíru si napište nepříjemnou vzpomínku a od toho si kreslete další souvislosti, pocity jednotlivých lidí, dopady a podobně. Pomůže vám to si v hlavě udělat pořádek a už se na danou vzpomínku budete dívat kritickým pohledem, který už nebude subjektivní a vy si tak budete připadat spíše jako člověk, který celou událost sleduje zvenčí. To také způsobí, že už nemusíte prožívat tak špatné pocity jako předtím.

Fotografie v pokoji

Já osobně v pokoji skoro žádné fotografie nemám, kromě dvou. Znám lidi, kteří mají celou stěnu pokrytou fotkami. Někdy to ale nemusí být k dobru věci. Jsem typ člověka, který se stále žene vpřed a má chuť zkoušet nové věci, proto moc nechci vzpomínat na to špatné, ale celkově si utvořit dobrý dojem z mé minulosti. Právě fotografie jsou to, co nás stále drží zpátky. Ať si to uvědomujete nebo ne, vždy když se na danou fotografii podíváte, vybaví se vám vzpomínka, která té fotografii předcházela. Samozřejmě to jsou většinou dobré vzpomínky, na které si člověk rád zavzpomíná a nevědomky se usměje. Co to ale přináší vám?

45edb61bf45ea500525243211f2b3429V podstatě nic, protože stále myslíte na to, co již bylo a jak to tehdy bylo krásné a pak si najedou uvědomíte, že třeba tak dobré, jak to bylo, už nikdy nebude nebo si vzpomenete na toho člověka a vybaví se vám společně strávené chvíle s ním. Neříkám, že občas nemám sentimentální a nostalgické nálady, ale přesně k tomu slouží fotoalbum, nad kterým se zasmějeme, popláčeme nebo si jen připomeneme krásné chvíle. Na toto není určený pokoj, který vídáte každý den a každý den na vás shlížejí fotografie z dob minulých. Zvažte tedy, jestli náhodou moc často nepřemýšlíte nad věcmi z minulosti, protože přesně toto může být způsobeno nevinnými fotografiemi na zdech.

Lidi a jejich prokletí

Jak jsem již zmiňovala dříve, s událostmi se pojí lidé a někdy zrovna ty konkrétní lidi chceme vypustit z hlavy. Říkáte si, vždyť to ale není možné. Co můžu říct já, tak to jde. Někomu to trvá 2 roky, jiným zas pár měsíců. Prvním krokem oproštění od dané osoby je zrušení kontaktu na sociálních sítích. UnfollowNěkteré moje kamarádky to nedokázaly, a to je přesně ten důvod, proč se vzpomínkou nemohly vyrovnat. Pokud si zrušíte veškerý sociální kontakt, čímž myslím FB, Instagram, telefon a podobně, nebudete už mít tak velkou potřebu stále sledovat, co dělá, s kým se schází, kde byl a tak dále. Jednoduše to udělejte tak, aby ten člověk neměl, jak kontaktovat vás (pokud to není opravdu nutné) a jak vy jeho. Krokem druhým je pak rozptýlení, čímž myslím činnosti, při kterých na toho člověka nebudete mít možnost myslet. Třetím krokem je pak vytvoření již zmíněné myšlenkové mapy. Tento krok ale udělejte až tehdy, kdy vy budete cítit, že už neprožíváte emoce natolik, aby vás vrátili do původního stavu. A posledním krokem je takové přísloví: ,,Čas je velký učitel. Škoda jen, že své žáky zabíjí.“ Curt Goetz. Nic vás nenaučí zapomínat víc tak, jak čas…

Dnešním obsáhlým článkem chci upozornit na skutečnost, že občas řešíme minulost moc vážně a litujeme toho, co jsme mohli udělat, ale neudělali jsme to. Proto se zamyslete nad tím, jestli žijete teď nebo v minulosti. Jednou řekl moudrý filozof: ,,To, co jsi udělal, už nezměníš, ale to, co je teď, máš šanci změnit.“

Mějte se pěkně a nezapomínejte se radovat z maličkostí. S láskou vaše nostalgická Jíťa ❤

Reklamy

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s